Patnáct

Pro úplnost vkládám ještě fotky z jedné malé, nenápadné akce. Můj synek oslavil koncem října své 

PATNÁCTÉ 

narozeniny! Prožívá si své období recese. Vzdor a provokace jsou jeho denní chleba. Aby pobavil své vrstevníky, touží například po tričku s jednorožcem. I přes můj vyslovený nesouhlas si nakonec obarvil své krásné vlasy narůžovo. Poslouchá nahlas RAMMSTEIN a mám takový pocit, že mi z něho roste pěkný punkový kvítko. 

Zpět k oslavě... Užuž jsem si plánovala, jak koncem října opět jednoduše upeču jeho oblíbený Krtkův dort na plech....  ovšem darling vyslovil své přání, čímž všechny mé plány naráz zhatil. Prý chce tentokrát dort opravdový, s marcipánem! Na poslední chvíli jsem tedy sháněla mléčnou potahovací hmotu, kterou si jinak objednávám s předstihem u spolehlivého dodavatele. Na netu jsem si naštěstí našla úžasnou inspiraci, podle které jsem vymodelovala toto:

Experimentovala jsem i s korpusem. Už mi ani nechutná ta naše věčně se opakující klasika, která je plná našlehaných vajec a ve finále se celá zdrcne. Zalistovala jsem výjimečně v mé kuchařské knize a objevila jednoduchý a rychlý:

VÍDEŇSKÝ DORT

7 vajec

220 g pískového cukru

5 lžic horké vody

180 g polohrubé mouky

2 lžíce kakaa

100 g mletých vlašských ořechů (můžou být i mandle, ale ty já nesmím)

lžička prášku do pečiva

meruňková zavařenina

čokoládová poleva

šlehačka na ozdobu

Žloutky s cukrem šleháme, za občasného přidání lžíce horké vody, do husté pěny. Přidáme mouku s práškem, kakaem a strouhanými ořechy, promícháme a těsto zlehčíme hustým sněhem ušlehaným z bílků. Nalijeme do vymaštěné a hrubou moukou vysypané dortové formy a pomalu pečeme v mírně vyhřáté troubě. Vychladlý dort rozkrojíme, potřeme zavařeninou a přelijeme čokoládovou polevou. Podáváme s kopečkem šlehačky. 

Toliko originál. Já jsem si upekla korpusy hned dva. Krom meruňkové marmelády je promazávala i čokoládovým krémem. Potáhla mléčnou hmotou a modlila se, aby se mi zas nepotrhala. Nikdy nepochopím jak ti mistři cukráři dokážou hmotu vytáhnout a zas srovnat do hladka. Mě ty varhánky na bocích nikdy nejdou vyhladit do pěkna. 

Ale... co je nejdůležitější? 

Že ten dort pobavil.

Že chutnal. 

A že mám zdravý děti.... který nadevše miluju, přestože jejich puberta je právě na vrcholu. :D

Krumlov - III. část

Část třetí:

PELMEL aneb PŘES LATRÁN DO HORNÍ. 

Severní strana, bez dominantní věže, zámek nepřipomíná ani za mák. Působí spíš jak nedobytný hrad. 

V těchto dnes probíhá ve městě rekonstrukce (či snad modernizace?) autobusového nádraží. Všechny spoje končí na Špičáku, odkud se snadno a rychle dostanete přes Latrán do historického centra.

Nejmladší a zároveň jediná dochovaná vstupní brána - Budějická.

(pardon - BudějOVická)   :D

Zámecké schody

kostel sv. Jošta

Krucifix na Lazebnickém mostě.

Pohled z náměstí na kostel sv. Víta. 

ulice Masná

kostel sv. Víta

Kaplanka.

Pod arkýřem zpevňuje nároží domu obrovský balvan. Z něj se vine spirálovitě točený polosloup a ten ústí do podpěry arkýře ve tvaru připomínající tryskající pramen. Podle některých názorů je to zčásti symbolika, ale zčásti i doklad toho, že z tohoto místa pod domem tryská vzhůru jakási pozitivní energie.

krumlovské krápníky

Prázdná a opuštěná restaurace Lazebna.

Tento na skále nalepený domeček s adresou Latrán č.p. 1 je uváděn v městských listinách už od roku 1347. Lazebna, neboli městské lázně, po staletí měnila majitele. V roce 1580 si dům koupil lazebník Zikmund Pichler. Jeho dcera Markéta se zalíbila prvorozenému císařskému synu, levobočkovi císaře Rudolfa II., který je všeobecně znám pod jménem don Julius. Ten v záchvatu zuřivosti Markétu zabil a říká se, že její duch bloudí právě Lazebnou. Prý se stává, že zčistajasna spadne sklenička, nebo lahev, jsou slyšet kroky, anebo se samy otevřou dveře. 

květinářství Katty

Typicky gotickou stavbou, kdy ani jedna zeď není rovná, kdy je dům plný křivolakých zákoutí, výklenků, nik, stropů s původními stoletými trámy, je dům v Klášterní ulici č. 48. A i zde mají své strašidlo. Podle pověsti zde bydlíval jeden kovář, který nade vše miloval svoji práci a žádné ze svých děl nedokázal prodat. Jednou na zakázku ukoval mříž a znovu odmítl zákazníkovi hotovou práci vydat. Zešílel a mříž i kovárnu nakonec v záchvatu rozbil. Od té doby každý, kdo v domě zůstává, slýchává různé zvuky, vycházející hlavně ze sklepení... tedy míst bývalé kovárny.  

Panna Marie s Ježíškem. 

Pod nástěnnou malbou je německy psaná modlitba na ochranu proti moru a jiným neštěstím. V překladu zní: "Maria, pomoz všem, snažně prosíme, Matko Boží dobrosrdečná. Maria pomocnice dohlédni na nás, hlad a mor odežeň od nás a od nepřátel nás chraň a od smrtelné úzkosti nás ochraňuj." 

Nedá se s určitostí říct, zdali prosba obyvatele domu chránila. Faktem zůstává, že od roku 1719, kdy vznikla malba nade dveřmi, přestala se opakovat situace z let dřívějších, kdy majitel domu zemřel dřív, nežli stačil nemovitost zaplatit. 

Krumlov - II. část

Téma druhé:

DVEŘE

Některá jsem fotila už dřív. Ale aspoň je zaznamenán ten nepatrný zub času. ;)

Některá dvířka byla otevřena,

jiná měla zůstat uzavřena.