Brouzdám si zas takhle jednou po FB
a najednou se mi objeví úžasný
fejeton od úžasného člověka!
Miluju jeho smysl pro humor.
... a nejen ten. :)
Marek Eben
Prožrat se k milosrdenství
Tak nevím, čím jsme to milého Pána Boha namíchli tak, že to zařídil, aby všechny dobré věci byly nezdravé a všechny zdravé nechutné. A protože už teď slyším ten řev zdravých výživistů, že pohanka je to nejlepší, co se jim kdy převalovalo na patře, zdůrazňuji, že je to samozřejmě můj subjektivní pohled. Ale možná, že to pár lidí, co už ochutnali vařenou mrkev, bude vidět podobně.
Svět nám nabízí spoustu báječných požitků a skoro za každým čeká trest. Svíčková, víno, dort, káva - to vše jako by se pomalu stěhovalo do oblasti kriminality. A jedna věc je pozoruhodná: přesně tak totiž vypadá prostřený sváteční stůl. Nenajdete na něm nic zdravého, protože to většinou není dobré. Nebo to aspoň není tak dobré jako ty nezdravé věci.
Kdyby ty zdravé byly stejně dobré nebo lepší, zvali byste hosty na jáhly a Vincentku. Možná to už někdo dělá, ale zatím jsem o tom neslyšel a mám podezření že je to tím, že tam byla ta návštěva jen jedna a pak stihla všechny ostatní varovat. Je to prostě tak, že sváteční stůl je plný báječných věcí k jídlu a pití, po kterých následuje trest.
Mluvím o tom proto, že jsme přesně v tom trestaném povánočním období. Místo aby člověk vzpomínal na to, na čem všem si tak báječně pochutnal, stojí před zrcadlem a říká si: Proč jsi to všechno sežral?
A pak otevře šatník, vezme si na sebe kalhoty, ve kterých se ještě na podzim cítil skvěle, dopne ten poslední knoflík a už cítí to odporné pnutí, jako by to nebyl knoflík, ale špendlík, který se vám zapíchne rovnou do mozku a tenkým hláskem posměšně říká: Jsi prase!
Takže člověk ty gatě zase svlékne, ale nevyhodí. Řekne si: Do těch zhubnu, mám motivaci. Vedle visí kalhoty z předloňska, zkusí, a ty už ani nezapne. Ale ani ty člověk nevyhodí. Řekne si: To bude výzva.
Kdyby je člověk vyhodil, znamenalo by to kapitulaci, přiznání porážky. Jako byste veřejně řekli: Ano, žral jsem tak, že už nic nedopnu. To se samozřejmě nikomu nechce, tak že je lepší dát si motivaci a výzvu.
Pár let to tak děláte, pak jednoho dne otevřete šatník a zjistíte, že 2/3 toho, co tam visí, jsou motivace a 1/3 jsou výzvy.
A nedopnete nic.
A to je ta chvíle, kdy by měly po domácnostech chodit pracovníci charity a sbírat oděvy pro potřebné.
Protože to by si člověk mohl říct: Udělám dobrý skutek. Ony mi ty šaty sice skoro jsou, ale pomohu tím dobré věci.
A tomu se říká - prožrat se k milosrdenství.
Máte to taky tak?
