"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

čtvrtek 30. srpna 2018

Podzim v misce

Moje děťátko, můj malý pucifousek, trpí jako kůň. V úterý ho řezali do jazyka. Museli mu odebrat malý vzoreček, aby zjistili v čem je velký problém. A ten malý prďola (je už skoro stejně velký jako já) snídal naposledy v úterý ráno. Od té doby měl jen kousek zmrzliny a pár banánových koktejlů. Víc nic nechce. V puse má jednu obrovskou bouli. Nemůže polykat. Nemůže mluvit. Odmítá oblíbené lipánky, ba i pudinky. Našlehanou bramborovou kaši pomalu ani neochutnal. Užuž jsem začala propadat panice. Pak jsem ale otevřela google, do vyhledávače zadala heslo "krémové polévky" a hned tu první, která mi padla do oka, uvařila. 

Napěněná mrkvová krémová polévka podle rakouské kuchařské školy

300 g mrkve
1 opravdu malá cibule
40 g másla
1 lžička cukru
200 ml smetany ke šlehání
500 ml zeleninového nebo drůbežího vývaru
sůl 
1/2 lžičky čerstvého strouhaného zázvoru (doma mám momentálně pouze sušený a vzhledem k marodovi jsem dala jen pidi-špetičku na špičičku nože)

Cibuli nakrájejte nadrobno. Mrkev oškrábejte a nakrájejte na tenké plátky. Máslo rozpusťte v hrnci, přidejte cibuli a míchejte dvě až tři minuty do jejího změknutí. Nesmí zhnědnout. Přidejte mrkev, posypte cukrem a dál míchejte, dokud mrkev drobátko nezměkne. Zalijte vroucím vývarem, přidejte studenou smetanu a pozvolna vařte 10-15 minut. Až mrkev úplně změkne, vmíchejte zázvor a osolte. Polévku opatrně přelijte do mixéru a aspoň dvě minuty mixujte na nejvyšší otáčky. Vzniklý hladký a napěněný krém nalijte do misek a ihned podávejte. 

Terka mne pochválila, že to je přesně "TO", na co měla chuť. A dokonce i Mirek (Teri promiň, ale bráchova reakce byla dnes opravdu důležitější.) pomalu "slízal" svoji malou porcičku. Ba co víc! Zhruba za hodinku si přišel pro nášup!!! Jupííí...
Vzhledem k vážnosti situace mě ani nenapadlo fotit. Takže obrázky budou buď příště nebo zapojte fantazii.... anebo ji běžte také vyzkoušet. Je rychlá, je chutná a dle Terky je to takový "Podzim v misce".  ;)

neděle 26. srpna 2018

Umění po jedenácté

V Budějicích v těchto dnech probíhá už po jedenácté výstava "Umění ve městě". Z dvaceti nainstalovaných soch jsem dnes našla pouze pět. Víc mi bohužel nebylo umožněno. 
Zároveň včera i dnes "Budějice vypráví". Po dva dny ve městě probíhaly historické slavnosti ke stému výročí vzniku Československa. Celé náměstí se díky dekoracím, divadelníkům, dobové hudbě, retro vozy stylizovalo do atmosféry první republiky. K vidění zde byla i externí výstava "Když století městem proletí" mého oblíbeného fotografa Milana Bindera, kterého týden co týden sleduji v Budějické drbně. 
Zkrátka, fotit bylo co. Ale nafotila bych o mnoho, mnoho víc, jen kdyby synátor "neprudil" a kdyby navíc nezačalo pršet. Mmch.... na déšť se vůbec nezlobím. Po sérii nesnesitelných veder je vítanou a příjemnou změnou. Příroda kolem nás se konečně zdravě zazelená. 




Umění ve městě - OF - 02


Umění ve městě - Trojice


Hroznovka


kostel Obětování Panny Marie



Umění ve městě - Podobenství s Lebkou



na Piaristickým


Umění ve městě - Obětiště


Něco si přej.
Sousoší Kalvárie na Piaristickým. Kdo se podívá lebce do očních důlků, tomu se splní přání. Kdo si prý na lebku sáhne, nebude ve škole zkoušen. Tolik pověst. 


Dům č. 20/4 v Piaristické ulici (dříve U Kláštera).
Společně se sousedními domy patří mezi jedny z nejstarších a nejdochovalejších objektů Budějc. 


Piaristická č. 19/2


Umění ve městě - Figura


Budějice vypráví





Krajinská č. 233/29





úterý 21. srpna 2018

Jak jsme pekly...

Terinku čas od času popadne gastrománie. Ovládne ji velmi silná potřeba vyzkoušet cosi nového. Cosi neobvyklého. Oživit náš stereotypní jídelníček o nevšední zážitek. Například její čokoládové suflé jsou naprosto neodolatelné a velmi žravé. Inspiraci vyhledává nejraději na zahraničních webových stránkách.
O víkendu objevila recept na další "opět" luxusní ňaminku a dnes nastal čas realizace. Recept zadaný v lžících a hrnečcích jsme přeložily do našich měr asi takto:

ČOKOLÁDOVÉ SUŠENKY
125 g rozpuštěného másla
150 ml třtinového cukru
2 lžíce krupicového cukru
2 žloutky
1/2 lžičky soli
1 lžička vanilkového cukru
1/2 lžičky kypřícího prášku
450 ml hladké mouky
200 g kakaa !!!
čokoládové pecičky

Po smíchání všech ingrediencí se nám v míse vytvořila sypká směs, ze které byste neuhnětli kuličku ani za boha. Mylně jsme si myslely, že přidáním másla situaci zachráníme. Ani náhodou! Když už bylo tuku dvojnásob a pořád se vše sypalo, napadlo nás vzít formu na muffiny. Na dno jsme  napěchovaly pár drobků, aby jsme docílily kulatého sušenkovitého tvaru. Ale ani tenhle pokus nevyšel. Drobky zůstaly drobky i po upečení a díky své kakaovosti se nedaly ani pozřít. Naše experimentování by se dalo nazvat "Pečené kakao" anebo "Kakao na tisíc způsobů". Bylo jasné, že dnes už sušenky nebudou. Ale co s tou kakaovou směsí? Přeci to všechno nevyhodím do koše, ne?! 
Po dvou hodinách marného snažení jsme si nakonec připadaly jak pejsek s kočičkou, když pekli svůj dort. Nebo jak Werich s Burianem, když se pustili do lívanců pro celé království. Z kuchyně se ozývalo: "Vraž do toho ještě tohle.... přiměřeně, přiměřeně.... co by to ještě mohlo zachránit?".... a podobně. Přilily jsme tedy něco oleje a mléka, přisypaly nepočítané množství mouky a cukru a míchaly a míchaly. A míchaly. Nakonec jsme tu celou, černou hmotu rozdělily napolovic, nalily do dortových forem a upekly. 


Chaos v kuchyni.


Některým jedincům chutná těsto i syrové. 



Korpusy jsme promazaly pudinkovým krémem, který je na přípravu velmi jednoduchý:
Do 500 ml mléka jsme vmíchaly 2 vanilkové pudinky a 6 lžiček cukru. Do hustého, vychladlého  pudinku jsme postupně zašlehaly jeden celý měkký tvaroh. 


Na to, že jsme pekly sušenky se nám ten dort docela i povedl.