Poslední dubnový víkend jsem jela za bráchou na venkov.
Domluvil s mým "hravým" synáčkem akci, při které přijde na docela jiné myšlenky. Výjimečně neprosedí celý víkend ve svém koutku u compu, ale pro změnu vyzkouší skutečnou střelbu ze skutečné pistole.
Akce Čížkrajická trefa se konala v sobotu na střelnici v Borovanech. Zúčastnila se snad polovička Cickrajc. Můj synovec se stal s výsledkem 98 bodů ze sta, absolutním vítězem.
Můj kluk skončil na krásném, sedmém místě! A pro velký úspěch hned přislíbil účast na dalším ročníku, přestože příště už bude startovat v jiné věkové kategorii.
Tou dobou jsem já relaxovala úplně jinak. Za doprovodu cvrlikání a štěbetání lesního ptactva jsem lovila ty NEJfotky.
I po letech je stále viditelná hranice, která tudy vedla za protektorátu.
Kamenné patníky jsem mylně považovala za hraniční kameny. Hraniční sice jsou, ale označují hranice lesa. Každý vlastník lesního porostu měl za svým očíslovaným patníkem svůj pozemek. No, pozemek... pár metrů široký pás lesa.
Ve stínu rozkvetlých kaštanů stojí Šrámkovka.
Lovím i v neděli ráno, zatímco většina ještě pochrupuje v peřinách.
Louky jsou tady všude žluté stejně jako jinde. Ale řepku tu nenajdete. Kvetou pampelišky!
Sedm statečných.
Suché jaro = pyl a prach.
Moje maličkost Vás všechny zdraví a přeje krásné májové dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat