Pražské toulání

Na sobotu jsem se hodně dlouho těšila. 

Na konci února přišel od Gabrety e-mail, že by bylo moc fajn někde se sejít, poklábosit, případně něco pojíst a popít. Nakonec bylo domluveno RETRO SCRAP SETKÁNÍ na 21. dubna v hospůdce U slepé kočičky v Holešovicích. 

Naplánovala jsem si supr bezva den. 

Brzy ráno vstanu, vezmu foťák, pojedu na Nový svět a odtud půjdu pomalu přes Hrad a Letnou až do hospůdky. Celou cestu budu fotit ty nejúžasnější fotky, který mi bude každý závidět. Takový byl tedy původní plán. 

A realita? Z pelechu se mi samozřejmě vůbec nechtělo. Než jsem se "vyprdelila" z baráku, bylo po deváté. Takže jsem do cíle dojela až v půl jedenáctý. Všude bylo plno, ale FAKT PLNO turistů! Slunce svítilo naplno, jako by mělo svítit snad poslední den. Díky němu jsem fotila naprosto naslepo. Spoušť jsem zmáčkla až když jsem zahlédla v hledáčku zelený čtvereček, tedy signál, že by snad ta fotka mohla bejt dobrá. 

Napříště.... budu vstávat ve tři! To by ještě turisti mohli vyspávat. A slunce by nemuselo být tak ostrý. :) 

 ...napříště.

Nový svět. 

První dvě fotky stíhám zachytit bez lidí. Vzápětí přichází dvě velké a hlučné skupiny obdivovatelů pražských zákoutí.  

Novosvětská dobrá rada. 

Tomáš Garrigue Masaryk

Na Hradčanském náměstí mě překvapí šíleně dlouhá fronta, která se tu vytvořila díky přísnějším bezpečnostním opatřením. Na nic nečekám, otáčím se na podpatku a vracím se zpátky Kanovnickou, přes Jelení, kde u Prašného mostu zcela bez fronty vcházím do Hradu. 

Poznatek.. máte-li na krku pověšený foťák, nečekejte mateřský jazyk. Tady se mluví už jen anglicky. Ovšem vůbec chlapcům z ostrahy nezávidím. Horko k zalknutí a oni tu musí být bůhvíjak dlouho, v černých uniformách... stále ve střehu. 

Prašná věž nebo-li Mihulka

Hlavní průčelí s rozetou Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. 

Šupky-hupky do mé oblíbené uličky.

Vikářská s oblíbenou hospůdkou Matěje Broučka. 

novogotické Nové proboštství

socha sv. Václava

Bazilika sv. Jiří

Flekatá zeď skrývá Staré purkrabství. 

Po Starých zámeckých schodech, 

po schodech z kamene...

Nesmrtelný Karel Hašler.

malostranské střechy

Mánesův, Karlův, most Legií a Jiráskův.

Svačím na Letenských sadech. Ve stínu konečně prohlížím dnešní nafocené kousky. 

Přidávám kmen s úžasnou strukturou. 

V hospůdce se nás nakonec sešlo třináct.

Příjemné prostředí, domácí limonády, určitě i dobře vaří. 

Odkaz výše. 

Vyměnily jsme si ATC kartičky (Já ty svoje zapomněla vyfotit!). Někdo přinesl zdobené bločky, někdo záložky do knih, jiný potištěné kartičky. Někdo se pochlubil miminkovským albem, jiný přinesl miminka sebou, další má miminko na cestě. Někdo má vnoučátka, jiný puberťáky. Někdo byl na dovolené, jiný se tam chystá. 

Bylo hezky, ale málo času.