Miluju podzim

...právě kvůli takovým dnům jakým byl tenhle nádherný, sobotní.  

Vyjeli jsme do zámecké zahrady. Mirek chtěl vyzkoušet um svého foťáku, aby měl co ukazovat na fotografickém kroužku. Avšak velmi brzy svého plánu zanechal a blbnul s telefonem stejně jako ostatní. Krom mě. ;) 

Ať žije selfie. 

Po létech opět na stejném místě. 

Zahnala jsem všechny zas mezi buky a v duchu litovala, že se tady nefotíme každý rok. Aby bylo co porovnávat.   

Smutek je jen hraný. 

Na zpáteční cestě okolo nás proletěl balón. 

Než jsme vyběhli z parku byl už pěkně vysoko. 

....a mě došla baterka u foťáku. 

Jablečné růže...

...z listového těsta aneb blbec v kuchyni. 

Proč hned takový ostrý titul? Halt - když se zadaří, zkazím co se dá.  :)

Už dávno jsem chtěla zkusit tenhle zajímavý recept z jablek. Kdysi jsem shlédla na FB video s návodem a výsledek mě doslova nadchnul. Jednoduché a přitom luxusní. 

Nejprve si dáme vařit do menšího hrnce přibližně půl litr vody, společně se 4 lžícemi cukru a 2 lžícemi citrónové šťávy. 

Jablka nakrájíme na tenké plátky. I se slupkou! Ta nám později drží jablka pohromadě. 

Do vroucího nálevu přidáme plátky jablek a necháme 3 minuty vařit. Plátky vyjmeme a na papírové utěrce necháme oschnout a zchladit. 

Listové těsto vyválíme na tenký plát, který nakrájíme na proužky. Z jedné poloviny poklademe plátky jablíček tak, aby malinko vyčuhovala. Posypeme skořicí. Já jsem přidala i malinko cukru. 

Těsto přehneme, srolujeme a vložíme do formy na muffiny. 

Pečeme na 200 °C po dobu 20 - 25 minut. 

No a právě v uvedeném čase je ten zakopaný pes. 

Dle návodu se růžičky vloží do formy na muffiny... ALE plechové. A já přitom vlastním silikonové košíčky. Snad právě proto ani po půl hodině nebylo těsto dozlatova upečené. Nebylo ani po 45 minutách. 

Zpátky k blbci. Nejhorší co můžete v této situaci udělat je odejít otráveně z kuchyně. Zapomínáte-li stejně dobře jako já, bude malér brzy na obzoru. Pro tentokrát jsem se například začetla do zajímavého blogu Marušky Doležalové Kafeacigárko. 

Výsledek? Růžičky s připálenou jablečnou šlupičkou.  ;)

Mno... i tak se po nich jen zaprášilo. 

Pták Kofilák

Jedno rychlé přání k narozeninám pro kolegyňku do práce. 

Vybarveno akvarelovými pastelkami. 

Kofila přilepena oboustrankou. 

Cuketové bramboráky

Nedávno jsem na rajónu dostala od jedné paní ze zahrádky čerstvě sklizené cukety. Vděčně jsem je přijala, ale v očích mi skákaly velké otazníky. Co s nimi? Mezi mými příbuznými nikdo cuketové mánii nepropadl, nikdo mi žádný zaručený recept neporadí. Shodou okolností  přišlo na cukety slovo další den u holičky. A prý jsou zaručeně nejlepší v bramboráku.

Našla jsem si tedy na internetu recept od paní Čuby a šla na věc. 

Dvě cukety jsem oloupala, vydlabala, nastrouhala na hrubém struhadle a posolila. Pět menších brambor oloupala, nastrouhala na jemno a přes utěrku vymačkala do misky přebytečnou vodu. Vymačkané brambory hned polila velmi malým množstvím horkého mléka... aby nezhnědly. Přes utěrku jsem vymačkala i cukety. Mezitím se pěkně usadila voda z brambor. Bramborový škrob je do bramboráku prý nejlepší. Aspoň já ho tam vždycky dávám. 

Pak už jen stačilo přidat dva žloutky, tři stroužky česneku, majoránku, posolit a zamíchat. Zahustit hladkou moukou a naposled vmíchat sníh ze dvou bílků. A smažit na oleji. 

Opravdu jsou žravé. Můj muž utrousil, že jsou možná i lepší než-li jen ty bramborové. Každopádně - nic nezbylo. Přidávali si všichni. A všichni mlaskali. 

Terinka před malou chvílí ke mně přišla, koukla mi přes rameno, aby lépe viděla o čem píšu a musela zaostřit, protože nevěřila vlastním očím. 

"Já že jsem jedla cuketu? !!! No to si děláš srandu? To bych nikdy do pusy nevzala!"

Ale vzala, vzala. :) 

Jen vám to Teri nesmím říkat dopředu.