Vyhladověni z Řípu vedly naše kroky logicky ze všeho nejdříve do první hospody. Tedy - ne tak první jako spíše vyzkoušené. Míra tu pravděpodobně již dříve hodoval a jsa spokojen rozhodl se návštěvu opakovat.
Restaurace Agnus nabízí takovéto a podobné lahůdky. Já s dětmi se rozhodla pro lososa a ani trošku jsme výběru nelitovali. Byla to mana nebeská.... ňaminka.... delikateska... kterou ovšem nemám vyfocenou, neb hlad byl opravdu veliký.
Po vynikajícím obědě byla navrhnuta procházka Roudnicí. S nezbytnou zmrzlinou v ruce jsme prošli kolem roudnického zámku,
minuli tajuplnou uličku...
a po mostě tyčícím se vysoko nad řekou
zkontrolovali nově zrekonstruovaný vodácký kanál!
Jo aha! Teď mi to teprve došlo...!...proč se jede na oběd právě do Roudnice! A proč se jde na procházku zrovínka tímto směrem! :D :D :D
V jistých kruzích se tomu říká profesní deformace.
Ovšem pohled na Roudnici z druhého břehu byl nádherný.
Přímo před námi kostel Narození Panny Marie.
Přímo před námi kostel Narození Panny Marie.
Žádné komentáře:
Okomentovat