Podél ostnatého drátu ....aneb Comeback2

Proč právě COMEBACK?

Míra jel loni s dětma a s Michalem Švandů na cyklovýlet Želiv - Lipnice nad Sázavou - Humpolec. Terka měla právě prázdninově, různobarevně nalakované nehty. Děťátka obě aktivně sledují TV seriál Comeback a tak při každé příležitosti nastavovali prsty stejně jako na logu. A protože Terka při vztyčení tří základních prstů měla všechny natřené na růžovo, pojmenovali nakonec i celou akci Růžový comeback.

 A tak i letos nebyla příprava na comeback podceňována a nehty byly opět pečlivě a promyšleně nalakovány.
Původně byl letošní ročník nazván Černým comebackem, jenže Terinka si jaksi pozapomněla pořídit černý lak na nehty. A tak prý bude modrý.

Den první. Neděle 20. července. 
Plánovaná trasa: Hojná Voda - Rybník

Vyjíždíme z Českých Budějovic cyklobusem Novohradská linka v 8:00 hodin. Přesně podle plánu.

 Hojná Voda. 

Na Hojnou Vodu přijíždíme v půl desáté. Upravujeme si cyklotašky, někteří (Terka) již svačí.

Z Hojné Vody vyrážíme přesně v 10:00 hodin. Naše cyklotrasa má č. 34 a budeme se jí držet prakticky celý den. Hned za humny si chci vyfotit panoramata, ale než vytáhnu foťák a zaostřím, je celý peloton včudu.

 První zastávka. Čeká se hlavně na opozdilce-dokumentaristu.

Druhá zastávka - kousek od Žofínského pralesa. Ještě plni elánu. Krom dokumentaristy. Ten již málem vypustil duši.

 Třetí zastávka. Huťský rybník.

Je hrozný horko. Jedeme většinou ve stínu stromů, ale únava je znát. A nepomáhá ani pravidelný příjem tekutin.  

Ale je tady krásně. 

 Čtvrtá zastávka. Uhlišťský rybník. 

 Pátá zastávka. Pohořský potok u Leopoldova. 

Malé osvěžení. Hlavně si nenamočit cyklo-kaťata!  

 Panoramata. 

 Cetviny. Gotický kostel Narození Panny Marie. 

 Svatý Kámen. Kostel Panny Marie Sněžné. 

Před malou chvilkou mi definitivně odpadla levá šlapka. Mirek mi ji ještě doma nějak vylepšoval a prý se utrhl závit. Na to, kolik toho máme dneska za sebou, vydržela ovšem dost. Teď už naštěstí pojedem většinou jen z kopce, tak do toho Rybníka v nejhorším dojdu pešky.

Rychnov nad Malší. Kostel svatého Ondřeje. 

V hospodě plné much a kouře z cigaret osvěžujeme se studenou limonádou. Hlavně, že tu mají aspoň funkční toalety. 

Větrný kohout Kamil. Sedí spokojeně na střeše kostela a sleduje ne kosí, ale čapí bratry.  

 Terka fotí čápy.

 Makové pole za Rychnovem. 

Probíhá výměna kol. Já pojedu na pořádném kole a Míra povede to moje. Jelikož je mazaný a vynalézavý, za malou chvíli přišel na fígl jak šlapat na kole bez šlapky.

Dolní Dvořiště. Kostel svatého Jiljí.  

Přijíždíme do Dolního Dvořiště a na náměstí v první hospodě usedáme k večeři. Kuchař obsluhuje venkovní gril a jde mu to moc dobře. Dáváme si grilované krkovičky i zeleninu.... 

....horké maliny a jiné libůstky. Poslední zmiňované už do sebe v rychlosti hážem, neb obloha se začíná zatahovat a v dálce hřmí. Do Rybníka je to co by kamenem dohodil. Malou chvíli po 18:00 hodině přijíždíme k penzionu U Kotlasky, kde máme na jednu noc zamluvený pokoj. Po příjemně osvěžující sprše si jdeme na terasu vypít večerní kávu. Bouřka nás někudy obešla a tak nakonec večer jen slabě poprchává. 

Závěrečná bilance. 

Ujeli jsme dle Terčinýho tachometru 43 km. 

Mirďovi se zamotala taška do kola. Nespadl, ale bouchl se o rám. 

Mě spadl jednou řetěz....

.....a definitivně odpadla jedna šlapka.

Před spaním místo pohádek vymýšlíme náhradní plán na zítřek. Je jasné, že bez šlapky to dál nepůjde.