11. června 2017
Babička je teď nějakou dobu hospitalizována ve vimperské nemocnici. Nemaje auto, musím brzy ráno na vlak, ve kterém strávím dvě hodiny. To ještě jakž-takž jde. Chladný ranní vzduch proudí do prázdného kupé a cesta mi příjemně utíká. Mohu si kdykoli odskočit, můžu si nerušeně číst, kochat se okolní přírodou. Paráda. Zato zpátky! Autobus jede až odpoledne a do Budějc mu to trvá kupodivu taky dvě hodiny. V Prachaticích má totiž řidič nucenou přestávku a tak všichni sedíme půl hodiny v autobuse, je nám šílený horko, ale bojíme se vystoupit, páč nevíme kdy pojedem dál. V půlce tohoto roku si tak dávám předsevzetí, že si co nejdřív pořídím nějaké to auto a hlavně, že odbourám strach z řízení!! ;)
V této budově sídlí Česká pošta! :o
Někdy příště si vezmu zas foťák sebou a vyfotím víc památek. Nejen cestu od nádraží k nemocnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat