Vítězka dubnové a tedy vyhlašovatelka květnové challenge, Vertom, vyhlásila nové téma: Sláva nazdar výletu. A aby jsme to prý neměli zas tak úplně jednoduché, zadala ještě dvě podmínky navíc.
1. použití artefaktu z onoho výletu (např. vstupenka, nějaký suvenýr, prospekt, přírodnina...)
2. když prý máme květen, tak použití aspoň jedné kytky, ale pozor - vytvořené z jakéhokoliv materiálu, kromě papíru (vystřižená z látky, z filcu, z provázku, uháčkovaná...)
Vyštrachala jsem fotky z našeho předloňského pražského maratonu. Proč maraton? Protože za jeden den jsme stihli projít část Královské cesty, přesněji od Staromáku přes Karlův most a Nerudovkou nahoru na Hrad. Žádná dlouhá trasa to není, pravda, ale já po celou tu dobu vyprávím o historii, o strašidlech..... co si pamatuju z knížek a ze školy.... jen abych děti naladila na stejnou strunu...a to je docela hustý (jak by řekla naše cérenka). V Mostecký jsme měli naplánovaný jedno zastaveníčko, Muzeum strašidel. Na Hradě nás čekala prohlídka Chrámu sv. Víta. Pak jsem zcela neplánovaně prodloužila náš pobyt lítáním po hradním nádvoří, zběsile hledajíc bankomat. Poslední exkurzí mělo být Museum hraček a hned vedle sousedící Zlatá ulička. Ta byla z důvodu rekonstrukce bohužel uzavřena. Můžu říct, že mezi bárbínami mě začala tak moc bolet hlava, že jsem byla nucena zakoupit si malý umělohmotný kalíšek břečky zvané káva za lidových 55,- Kč, na chvíli se posadit do stínu a pokusit se aklimatizovat. Což v tomto prostředí dost dobře nejde. Je to ovšem jen a jen moje chyba, o které vím a se kterou pořád nic nedělám. Nedodržuju totiž pitný režim a když je jeden většinu dne na slunci a mezi davy lidí a není na toto zvyklý, měl by pít třikrát ne-li čtyřikrát víc než obvykle, že? ;)
Zpátky k challenge. Mezi hračkami jsem fotila jak zběsilá, takže bylo docela těžké vybrat pár snímků, aby se vešly na jednu stránku. Chtěla jsem si vyzkoušet nové foukací fixy, zvolila jsem tudíž jako základ čistě bílou čtvrtku. Práce s fixy se ukázala jako zcela zbytečná, neboť po přiložení vybraných fotek byla celá plocha dokonale zaplněna. Barevné odstíny jsem ladila k barvám vstupenky. Kytičku jsem vyhrabošila mezi poklady. Snad jsem jí našla v adventním scrap-kalendáři. Vůbec netuším od kdy ji mám, natož abych si vzpomněla na autora.
Vzkaz pro autora kytičky: Předlouho jsem si ji schovávala a jsem ráda, že našla uplatnění právě na této stránce. Ještě jednou moc děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat