Před malou chvílí byl zveřejněn na Novinkách.cz velmi zajímavý článek. Jednoznačně mi říká - ZHUBNI, jinak bude zle! Né-li ještě hůř.
Žádné novoroční předsevzetí jsem si letos nedávala. Vlastně ano. Jedno - nedávat si žádné předsevzetí! Stejně jsem nikdy žádné nedodržela. Vlastně jednou ano. Jen jednou se zadařilo. To takhle třetího ledna jsem si na balkóně zapálila jednu s velbloudem, labužnicky si ji vychutnávala a během té krátké chvíle usoudila, že chci-li zdravé děti s tím báječným chlapem, kterého jsem nedávno potkala, je nejvyšší čas přestat s tímto zlozvykem. A stalo se. Už před třinácti lety. A je pravda, že jsem na tenhle počin patřičně hrdá. Jenže mezi cigaretkou a sportovním drilem je pořádnej rozdíl. Já byla vždycky ten v koutě, nejlépe s knížkou. Činky, míče a jiné sportovní náčiní mi nic neříkaly. Jak tedy na stará kolena začít? Jó, po dvacítce, to bylo hej. Jeden měl tolik aktivit, že se nestíhal ani najíst. Z jedné práce honem do druhé. Pořád na kole, aby byl všude včas. K snídani cigaretku a kafíčko a během dne několikrát repete. Proč ne, když chutná, že. Ale co teď? Nikam nechodím, nikdo mě nikde nepotřebuje, koníčky mám jen sedací a když jsem na nohách, tak v kuchyni nebo u žehlícího prkna. Nepřejídám se. Ale ani nepohybuju. A tady je ten zakopanej pes. Takže chca-nechca budu muset přece jen letos překonat svoji nechuť ke cvičení a jít do sebe.
Žádné novoroční předsevzetí jsem si letos nedávala. Vlastně ano. Jedno - nedávat si žádné předsevzetí! Stejně jsem nikdy žádné nedodržela. Vlastně jednou ano. Jen jednou se zadařilo. To takhle třetího ledna jsem si na balkóně zapálila jednu s velbloudem, labužnicky si ji vychutnávala a během té krátké chvíle usoudila, že chci-li zdravé děti s tím báječným chlapem, kterého jsem nedávno potkala, je nejvyšší čas přestat s tímto zlozvykem. A stalo se. Už před třinácti lety. A je pravda, že jsem na tenhle počin patřičně hrdá. Jenže mezi cigaretkou a sportovním drilem je pořádnej rozdíl. Já byla vždycky ten v koutě, nejlépe s knížkou. Činky, míče a jiné sportovní náčiní mi nic neříkaly. Jak tedy na stará kolena začít? Jó, po dvacítce, to bylo hej. Jeden měl tolik aktivit, že se nestíhal ani najíst. Z jedné práce honem do druhé. Pořád na kole, aby byl všude včas. K snídani cigaretku a kafíčko a během dne několikrát repete. Proč ne, když chutná, že. Ale co teď? Nikam nechodím, nikdo mě nikde nepotřebuje, koníčky mám jen sedací a když jsem na nohách, tak v kuchyni nebo u žehlícího prkna. Nepřejídám se. Ale ani nepohybuju. A tady je ten zakopanej pes. Takže chca-nechca budu muset přece jen letos překonat svoji nechuť ke cvičení a jít do sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat