Osmnáct

Je to tady. 

Moje malá holčička, 

moje beruška, 

moje cácorka

je dospělá. 

No... "dospělá"...  je plnoletá. 

Osmnáctiletá! 

A to se musí pořádně oslavit.

Snad z jakési nostalgie jsem vytáhla pár pravěkých filmů z roku 2004 a všichni tři jsme sledovali úžasné záběry z vánočních příprav, z narozenin i ze školkové besídky... přiznávám, já mačkajíc jednu slzu za druhou. Ten čas fakt hrozně rychle letí. Jeden pak jen bilancuje, žasne kolik chyb dělal, kolika zbytečnostmi a marnostmi si zatěžoval život a kdyby věděl co ví dnes, žil by docela jinak. Ale co. Musí se zkrátka vstát, otřepat se, poučit se a jít dál, byť jinudy. 

Na tak "důležitý" osmnáctý dort jsem si sama netroufala, takže jsem ho raděj objednala u profíka. A přesto, že jsem jeho vzhled projednávala téměř hodinu, konzultovala i s "profesionální" cukrářkou, dodala podrobný nákres... přesto všechno musím přiznat velký zklamání. Při prvním pohledu 

jsem dlouho hledala vhodné slovo, které by odpovídalo 

jakékoli pochvale. Po druhém pohledu jsem začala doufat, že neodpovídá-li vzhledově, uspokojí alespoň naše mlsné, chuťové buňky. Ale bohužel ani to se nestalo. Odporný máslový krém, fondán mazlavé konzistence chuťově připomínající umělou hmotu.... snad jen ten čokoládový korpus byl tak nějak k jídlu. 

...oči pro pláč. 

Musela jsem svatosvatě slíbit, že příště... příště upeču dort zase sama. 

Slavili jsme opět vícekrát. A představte si, Terka dostala dort, který dokonce i chutnal! :)