"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

pondělí 7. srpna 2017

Budějice dnes...


Naše město už  podesáté  zdobí série pouličních soch. 
Exponáty budou vystaveny do 29. září tohoto roku. Pokud je ovšem blázniví vandalové nezničí.




Společně s výtvarnými díly jsem fotila i místa, která dennodenně míjíme a už nám ani nestojí za povšimnutí. Přestože jsou pořád krásná a dost možná i historicky velmi cenná.  









































Krásné dny vám všem. 

sobota 5. srpna 2017

Splín

To takhle jednou po ránu váš syn nemůže otevřít lahvičku s javorovým sirupem. A ten zpropadený uzávěr nejde otevřít ani vám. A právě to je ta chvíle, kdy na vás opět padne splín, který vám nedává zapomenout, jak důležité je být součástí kompletní rodiny. Rodiny, ve které nechybí silná, chlapská ruka. Ruka, která nejenom že dokáže hravě otevřít každý utažený víčko, ale která je-li třeba i pohladí nebo vás něžně přitiskne k sobě. A právě v takové chvíli se opět ptáte.... proč já? Čím jsem si zasloužila být celý život sama?

Nedávno tomu byl rok. Rok co zazněla ta dvě krátká slova, která váš život otočila docela naruby. Sice žijete dál, snažíte se nemyslet na křivdy, které vám byly uštědřeny. Věnujete se naplno své práci. Své rodině... byť neúplné. Snažíte se začít znovu, od nuly. Jenže ono už nejde začínat od úplného začátku. Vždycky někde poblíž bude ten, který vám nejvíc ublížil. Bude se snažit navázat kontakty s dětmi, kterým nemalou měrou ublížil stejně. A vám nezbude, než jen mlčky zpovzdálí všechno sledovat. Budete jen cítit, jak vaše srdce tvrdne a jak láska přerůstá v nenávist a opovržení. Kdykoli vám budou tvrdit, že překonat jde všechno, že čas rány zahojí, a podobný bláboly... budete vědět, že dotyčný nemá žádné podobné zkušenosti. Že si prostě jen tak lehce proplouvá životem a nemá ani za mák tušení jaká bolest vás postihla. A vy mu budete akorát tu jeho bezstarostnost tiše závidět. 

Jaké to je zůstat takřka na prahu padesátky sama? Být na odpis? Odkopnutá? Dennodenně vídáte na každém rohu lásku a je vám pořád smutno. A tak tedy plánujete novou budoucnost. Pro sebe a své děti, které se snažíte co nejlépe zajistit. Jenže pořád vám leží pod nohama klacky. Buď nemáte na vaše plánování dostatečnou fyzickou sílu anebo plány zadrhávají po finanční stránce. Všechno se tím pádem neskutečně vleče a vám nezbývá, než se obrnit pořádnou vrstvou trpělivosti. 

Jak už bylo psáno jinde... na vaší cestě životem se zničehonic objevila překážka. Závora nebo propast... jedno co. Prostě najednou velká cedule hlásající konec cesty. Dál musíte jít sama a hlavně jinudy. A tak se tedy už rok prodíráte bočními pěšinkami, orientujete se podle lišejníků a mravenišť a snažíte se najít novou cestu. Lepší, hladší a veselejší. Snad se brzy nějaká namane. 


foto: By Anie Songe






neděle 16. července 2017

Kokosové řezy

Děvčata v práci pravděpodobně plní nějakého bobříka. Hned jak mne uvidí, nabízí ke koupi různé sešítky s recepty. A že jich tedy dnes a denně vychází! Nevím, kde vzali informaci, že bych byla nějaká kuchařinka. Sice se ráda podívám na hezký obrázek, zaslintám, zaškrundá mi v břiše, ale že by jeden trávil veškerý čas v kuchyni... to ne. Někdy jim udělám radost a recepty si koupím. Někdy. 
No a někdy se stane i zázrak, zalistuju hlouběji a objevím něco jednoduchého,  na co si troufne i moje levá ruka. Jako například onehdy, když jsem si prohlížela smetanové moučníky. Kokosové řezy ze strany třináct jsou snadné, výtečné a lahodné. A rozhodně stojí za vyzkoušení. 

Kokosové řezy


Na korpus potřebuju:
80 g moučkového cukru
3 vejce
100 g hladké mouky
1 prášek do pečiva

Celá vejce vyšlehám s cukrem do pěny. Postupně vmíchám mouku s práškem do pečiva. 
Podle původního receptu těsto vlijí na vymazaný a moukou vysypaný menší plech. Já mám raději pečící papír. 
Peču ve vyhřáté troubě přibližně 15 minut.  

Na krém si připravím:
250 g měkkého tvarohu
200 ml smetany ke šlehání 
150 g moučkového cukru
50 g strouhaného kokosu

V míse vyšlehám smetanu společně se ztužovači. Přidám tvaroh, kokos a cukr. Na hotový a vychladlý korpus nanesu vrstvu krému a povrch posypu strouhaným kokosem. 

Dám do lednice ztuhnout.
Dobrou chuť.

čtvrtek 13. července 2017

Vimperk podruhé

Babička snad již brzy opustí místní nemocnici, takže jsem si na svoji "poslední" cestu vzala znovu foťák a zaskočila za těmi památkami. :D
Zaskočila do slova a do písmene. Neb jsem se na návštěvě malinko zakecala a pak jentaktak stíhala zpáteční autobus. 







Kostel Navštívení P. Marie


Černá brána






Arkády (sala terrena)



Od roku 1563 patřil Vimperk Vilémovi z Rožumberka, který jej o pár let později postoupil svému mladšímu bratrovi Petru Vokovi. 


Zámek, původně hrad, přestavěný v 16. a 17. století. 
Prozatím je zde umístěno Muzeum Vimperska. Ale plánují se rozsáhlé opravy a postupné zpřístupnění zanedbané památky. 







Renesanční budovy v předhradí a brána horního zámku.




Černá brána



Neodpustila jsem si svoji libůstku 
a mám další vrátka do sbírky. 


Po starých zámeckých schodech....


Škoda, že mě tak moc tlačil čas. Chtěla jsem si ještě zblízka prohlédnout Haselburk. Na fotce zprava masivní, okrouhlá věž. Haselburk byla bašta, která svými děly bránila hrad ze severu a severovýchodu. Patří k nejlépe zachovalým a nejlépe provedeným stavbám svého druhu v Česku. 


Pro milovníky zlatavého moku Hostinec Na Koreji, ulice Pivovarská. 
:)