"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

pondělí 9. října 2017

Čokoládovo-jablečný moučník

Jedním slovem
mňam!

Děvčata v práci mi opět vnutila sešítek s recepty. 
V hlavní roli ...jablka. 
No a Terince se podle fotky tuze moc líbil zrovna tenhle, čokoládový. 


Na těsto potřebuji:
5 vajec
250 g hladké mouky
200 g krupicového cukru
30 g kakaa
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
200 ml oleje
1 polévková lžíce rumu
špetka soli

Na krém si připravím:
6 jablek
200 g másla
100 ml vody
150 g krupicového cukru
3 polévkové lžíce rumu
100 g hořké čokolády

Na polevu stačí:
100 g hořké čokolády
50 g másla
1 polévková lžíce oleje

Vyšleháme vejce s cukry do pěny, postupně zašleháme rum a olej. Přidáme ostatní suroviny a vyšleháme hladké těsto, které vlijeme do vymazané a vysypané formy. Vložíme do předem vyhřáté trouby na 180 °C a pečeme asi 30 minut. Necháme vychladnout. 

Jablka zbavíme jádřince, oloupeme, nastrouháme na hrubém struhadle a dáme do kastrůlku. Přilijeme vodu, rum, přisypeme cukr a vaříme doměkka. Jablka rozmixujeme a vmícháme máslo s čokoládou. Vše zahřejeme, necháme rozpustit a poté vychladnout. 

Korpus rozřízneme vodorovně na dvě poloviny. Horní díl rozdrobíme do jablečné směsi, promícháme a naneseme na spodní díl. Zalijeme čokoládovou polevou a necháme v lednici ztuhnout.

Recept je zdlouhavý, pořád se musí čekat až horké vychladne, ale výsledek stojí rozhodně za to!

Cukeťák z trouby

Opět jsem dostala cukety. A opět jsem nevěděla co s nimi. 
Zachránila mne švagrovnice moje drahá, která nejraději peče
CUKEŤÁK.


Našla jsem si na netu pár receptů a zkombinovala je s radami od drahé příbuzné. 
A tady je výsledný recept.

Potřebuji:
 3 menší cukety (po oloupání cca 800 g)
2 cibule
4 stroužky česneku
250 g anglické slaniny
200 g tvrdého sýra
150 g polohrubé mouky
půl balíčku prášku do pečiva
2 vejce
půl lžičky soli
2 lžičky majoránky
mletý bílý pepř

Cukety oloupeme a do větší mísy nastrouháme. Cibuli a anglickou slaninu nakrájíme nadrobno, česnek prolisujeme, sýr nastrouháme. 
K cuketě přidáme všechny ingredience a pořádně promícháme. Vložíme na pekáč vyložený pečícím papírem, uhladíme a pomalu pečeme asi hodinu. 
Velmi záleží na výšce hmoty. Poprvé jsem pekla ve velkém pekáči a cukeťák byl skoro průhledný. Napodruhé jsem zvolila raději o polovičku menší nádobu a pekla opravdu zvolna, aby se směs pořádně propekla. 
No a důkazem, že je cukeťák opravdu žravý, je fakt, že nemám ani jednu fotku upečeného.  


Přání pro holčičky

Koncem srpna mají naše děvčata narozeniny. 
Dárky jsme pojali v santorovském duchu 
a tak i přání bylo ze stejného těsta. 
Já tentokrát jen tiskla. 
Terinka krásnodopisovala a dovymalovávala. 
♥♥♥ 


pondělí 7. srpna 2017

Budějice dnes...


Naše město už  podesáté  zdobí série pouličních soch. 
Exponáty budou vystaveny do 29. září tohoto roku. Pokud je ovšem blázniví vandalové nezničí.




Společně s výtvarnými díly jsem fotila i místa, která dennodenně míjíme a už nám ani nestojí za povšimnutí. Přestože jsou pořád krásná a dost možná i historicky velmi cenná.  









































Krásné dny vám všem. 

sobota 5. srpna 2017

Splín

To takhle jednou po ránu váš syn nemůže otevřít lahvičku s javorovým sirupem. A ten zpropadený uzávěr nejde otevřít ani vám. A právě to je ta chvíle, kdy na vás opět padne splín, který vám nedává zapomenout, jak důležité je být součástí kompletní rodiny. Rodiny, ve které nechybí silná, chlapská ruka. Ruka, která nejenom že dokáže hravě otevřít každý utažený víčko, ale která je-li třeba i pohladí nebo vás něžně přitiskne k sobě. A právě v takové chvíli se opět ptáte.... proč já? Čím jsem si zasloužila být celý život sama?

Nedávno tomu byl rok. Rok co zazněla ta dvě krátká slova, která váš život otočila docela naruby. Sice žijete dál, snažíte se nemyslet na křivdy, které vám byly uštědřeny. Věnujete se naplno své práci. Své rodině... byť neúplné. Snažíte se začít znovu, od nuly. Jenže ono už nejde začínat od úplného začátku. Vždycky někde poblíž bude ten, který vám nejvíc ublížil. Bude se snažit navázat kontakty s dětmi, kterým nemalou měrou ublížil stejně. A vám nezbude, než jen mlčky zpovzdálí všechno sledovat. Budete jen cítit, jak vaše srdce tvrdne a jak láska přerůstá v nenávist a opovržení. Kdykoli vám budou tvrdit, že překonat jde všechno, že čas rány zahojí, a podobný bláboly... budete vědět, že dotyčný nemá žádné podobné zkušenosti. Že si prostě jen tak lehce proplouvá životem a nemá ani za mák tušení jaká bolest vás postihla. A vy mu budete akorát tu jeho bezstarostnost tiše závidět. 

Jaké to je zůstat takřka na prahu padesátky sama? Být na odpis? Odkopnutá? Dennodenně vídáte na každém rohu lásku a je vám pořád smutno. A tak tedy plánujete novou budoucnost. Pro sebe a své děti, které se snažíte co nejlépe zajistit. Jenže pořád vám leží pod nohama klacky. Buď nemáte na vaše plánování dostatečnou fyzickou sílu anebo plány zadrhávají po finanční stránce. Všechno se tím pádem neskutečně vleče a vám nezbývá, než se obrnit pořádnou vrstvou trpělivosti. 

Jak už bylo psáno jinde... na vaší cestě životem se zničehonic objevila překážka. Závora nebo propast... jedno co. Prostě najednou velká cedule hlásající konec cesty. Dál musíte jít sama a hlavně jinudy. A tak se tedy už rok prodíráte bočními pěšinkami, orientujete se podle lišejníků a mravenišť a snažíte se najít novou cestu. Lepší, hladší a veselejší. Snad se brzy nějaká namane. 


foto: By Anie Songe