Podél ostnatého drátu ....část třetí

Den třetí. Úterý 22. července. 

Plánovaná trasa: Přední Výtoň - Vítkův Hrádek a zpět

Od rána poprchávalo, chvílemi i pršelo anebo pro změnu lilo jak z konve. 

 V poledne, na malou chvíli, se počasí umoudřilo a my si došli na oběd.  

 V nedaleké restauraci Hejrov, kde nám oběd uvařili, viselo na stěnách plno loveckých trofejí a obrazů. Nástěnné malby, které ovšem fotil poctivě jen Mireček a navíc ještě mobilem, maloval ve svém volnu místní kuchař.  

Po obědě jsme ještě chvíli váhali zda se máme vůbec na ten Vítkův Hrádek vydat či budem celý den trávit v pelíšcích. Hráli jsme si hry a trpělivě vyčkávali. Odpolední předpověď hlásila aspoň půlhodinové vyjasnění a tak jsme přeci jen kola vytáhli ven.
Terén byl docela těžký. Hned za Výtoní stoupání. Nekonečné stoupání. Navíc v úseku Pod Plešným a Uhlištěm probíhala oprava silnice. Malý kousek před Svatým Tomášem začalo opět poprchávat. Za zatáčkou se před námi objevilo velmi prudké stoupání a za zády zahřmělo. Mám z bouřek hrůzu. A bouřka v lese? NIKDY! Otočili jsme kola a mazali bleskem zpátky. V ten samý moment začaly ze shora chrčet provazy vody. V mžiku jsme byli zmáčení a nepomohli nám ani nepromokavé bundy.

Bilance? 

Terka nezvládla při úprku přechod staré vozovky na novou a odřela si krapánek koleno.

Mokré oblečení vem čert. Ale co boty? Uschnou?