Na závěr školního roku bývá dobrým zvykem poděkovat učitelům. Obvykle postačí kytka. My kytky nekupujeme, poněvadž Terka má pana učitele a Mirďova paní učitelka si prý kytičku nepřeje. Nejlepší volbou je tedy čokoládová bonboniéra. Je skladná, trvanlivější... a dokonce i levnější. Jenže... zabalená v balícím papíru mi přišla taková nijaká, prázdná. Něco tomu chybělo. A na to "něco" jsem měla čas celou noc. Nejsem tolik zručná jako moje scrap-kamarádky a tak jen vymyslet "co" zabralo spoustu času. Než vznikla tahle dvě přáníčka, pořádně jsem se zapotila.
Odměnou za tu námahu byl fakt, že se přáníčka s dárkem líbila.
Ovšem úplně nejdůležitější je, že teď máme doma dvě vysvědčení od shora dolů zaplněná samými jedničkami. ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat