Dívčí kámen

Trocha historie nikoho nezabije. 

Co nám říká Wikipedie?

Strategicky důležité skalnaté návrší kontrolující tok Vltavy i stezky kolem řeky bylo osídleno již odpradávna. Archeologický výzkum prokázal existenci rozsáhlého hradiště již v 17. století př. n. l. Menší rožmberská pevnůstka zde prokazatelně stála již ve 13. století. V roce 1349 vydal Karel IV. na žádost Rožmberků listinu, v níž jim povoluje vystavit na dané lokalitě hrad. Jošt, Petr a Oldřich I. z Rožmberka zde následně vybudovali jeden z největších a nejmocnějších rožmberských hradů. Stavba probíhala v letech 1350 - 1384. Roku 1394 na tomto hradě Jindřich III. z Rožmberka krátce věznil krále Václava IV. V roce 1420 dostal hrad příležitost osvědčit své kvality, když jej při svém tažení proti Oldřichovi II. z Rožmberka oblehl Jan Žižka. Pobořil sice latrán a některé další části hradeb, ale jádro hradu urputně bráněné Vilémem z Potštejna dobít nedokázal. Vrcholného významu dosáhl hrad v letech 1451 - 1461, kdy v něm přebýval Oldřich II. z Rožmberka. Po jeho smrti význam hradu upadal. V roce 1506 byl z rozhodnutí Petra V. z Rožmberka opuštěn a přibližně od roku 1540 se o něm mluví již jako o zřícenině.

Dnes byl velmi vzácný den. Všichni členové rodiny měly v diářích prázdné okénko a toho se musí patřičně využít. Naplánovala jsem nám výlet na Dívčí kámen a Kleť. Jen jsem se malinko (a ukázalo se, že zbytečně) bála rozmarů počasí. Už od rána raníčka svítilo sluníčko a obloha byla nádherně blankytná. Auto jsme nechali zaparkované v Třísově a dál pokračovali po naučné stezce Třísov-Dívčí kámen-Holubov. V jednu chvíli jsme malinko uhnuli z plánované cesty a následovali tok Vltavy. Ovšem díky Mírově chytré navigaci jsme se zavčasu vrátili k vodám Křemžského potoka a dále poslušně kráčeli po vyznačené stezce. Počasí nám po celou dobu přálo. K tátově nevoli jsme vyplašili i pár vyhřívajících se slepýšů. Ač ještěrky, stejně se jim vyhnul velkým obloukem. :D

Tolik výlet na Dívčí kámen. Naši "městští hekálci" byli touto malou procházkou tak vyčerpaní a uhekaní, že jsme Kleť přeložili na "někdy jindy".