"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

pátek 25. července 2014

Podél ostnatého drátu ....část třetí

Den třetí. Úterý 22. července. 
Plánovaná trasa: Přední Výtoň - Vítkův Hrádek a zpět

Od rána poprchávalo, chvílemi i pršelo anebo pro změnu lilo jak z konve. 
 V poledne, na malou chvíli, se počasí umoudřilo a my si došli na oběd.  
 V nedaleké restauraci Hejrov, kde nám oběd uvařili, viselo na stěnách plno loveckých trofejí a obrazů. Nástěnné malby, které ovšem fotil poctivě jen Mireček a navíc ještě mobilem, maloval ve svém volnu místní kuchař.  

Po obědě jsme ještě chvíli váhali zda se máme vůbec na ten Vítkův Hrádek vydat či budem celý den trávit v pelíšcích. Hráli jsme si hry a trpělivě vyčkávali. Odpolední předpověď hlásila aspoň půlhodinové vyjasnění a tak jsme přeci jen kola vytáhli ven.
Terén byl docela těžký. Hned za Výtoní stoupání. Nekonečné stoupání. Navíc v úseku Pod Plešným a Uhlištěm probíhala oprava silnice. Malý kousek před Svatým Tomášem začalo opět poprchávat. Za zatáčkou se před námi objevilo velmi prudké stoupání a za zády zahřmělo. Mám z bouřek hrůzu. A bouřka v lese? NIKDY! Otočili jsme kola a mazali bleskem zpátky. V ten samý moment začaly ze shora chrčet provazy vody. V mžiku jsme byli zmáčení a nepomohli nám ani nepromokavé bundy.
Bilance? 
Terka nezvládla při úprku přechod staré vozovky na novou a odřela si krapánek koleno.
Mokré oblečení vem čert. Ale co boty? Uschnou? 

čtvrtek 24. července 2014

Podél ostnatého drátu ...část druhá

Den druhý. Pondělí 21. července.
Plánovaná trasa: Rybník - Přední Výtoň

Původní trasu přes Horní Dvořiště - Studánky - Martínkov - Kapličky - Spáleniště z technických důvodů vypouštíme. Nejkratší cestou se musíme dopravit na Lipno, kde mi kolo snad dají do pořádku. Hned ráno nasedáme v Rybníku na vlak. 


Kolo budu mít za tři hodiny spravené. Díky mrakům jsme odpískali i náhradní plán - výstup na Stezku korunami stromů. Co teď? Všude je plno turistů, lačných po místních atrakcích. My jdeme na brzký oběd.
Bobová dráha. 
 Dávám si vynikající mojito...



...a děťátka Ice 'n' Go!
V jednu hodinu mám kolo jako nové a můžeme jet dál. Teď už po nové cyklostezce, příjemných pět kilometrů podél kamenných pláží.

 "...ležel tam jak vyvrženej vorvaň...."




 Fotím si Terku a ona se mezitím zase cpe. 

 Přední Výtoň. Gotický kostel svatého Filipa a Jakuba.  
Dva noclehy máme zamluveny v Penzionu U Lipna. Ubytováváme se a rozhodujeme zda jít či nejít ještě ven.
 Taková normální rodinka. 
Máme odvážné děti. Každý den mě překvapují. Nečekala bych, že přes tu vrstvu bahna vlezou do vody.
Rodičové raději posedí na kamínkové pláži....vždy ve střehu.... aby jsme mohli k večeru všichni pospolu, ruku v ruce, zajít do blízké restaurace Barborka na vynikající večeři.  


Vodník od Barborky.
Dnešní bilance?
Z poměrně náročného dne se nakonec vyklubal pohodový a odpočinkový.
Nikdo si nenatloukl, ani jinak nezranil.
Nikomu už nic neodpadlo.
Malinko sprchlo až k večeru.... jen aby se neřeklo.

Podél ostnatého drátu ....aneb Comeback2

Proč právě COMEBACK?
Míra jel loni s dětma a s Michalem Švandů na cyklovýlet Želiv - Lipnice nad Sázavou - Humpolec. Terka měla právě prázdninově, různobarevně nalakované nehty. Děťátka obě aktivně sledují TV seriál Comeback a tak při každé příležitosti nastavovali prsty stejně jako na logu. A protože Terka při vztyčení tří základních prstů měla všechny natřené na růžovo, pojmenovali nakonec i celou akci Růžový comeback.


 A tak i letos nebyla příprava na comeback podceňována a nehty byly opět pečlivě a promyšleně nalakovány.
Původně byl letošní ročník nazván Černým comebackem, jenže Terinka si jaksi pozapomněla pořídit černý lak na nehty. A tak prý bude modrý.



Den první. Neděle 20. července. 
Plánovaná trasa: Hojná Voda - Rybník

Vyjíždíme z Českých Budějovic cyklobusem Novohradská linka v 8:00 hodin. Přesně podle plánu.
 Hojná Voda. 
Na Hojnou Vodu přijíždíme v půl desáté. Upravujeme si cyklotašky, někteří (Terka) již svačí.
Z Hojné Vody vyrážíme přesně v 10:00 hodin. Naše cyklotrasa má č. 34 a budeme se jí držet prakticky celý den. Hned za humny si chci vyfotit panoramata, ale než vytáhnu foťák a zaostřím, je celý peloton včudu.
 První zastávka. Čeká se hlavně na opozdilce-dokumentaristu.
Druhá zastávka - kousek od Žofínského pralesa. Ještě plni elánu. Krom dokumentaristy. Ten již málem vypustil duši.
 Třetí zastávka. Huťský rybník.
Je hrozný horko. Jedeme většinou ve stínu stromů, ale únava je znát. A nepomáhá ani pravidelný příjem tekutin.  

Ale je tady krásně. 


 Čtvrtá zastávka. Uhlišťský rybník. 

 Pátá zastávka. Pohořský potok u Leopoldova. 
Malé osvěžení. Hlavně si nenamočit cyklo-kaťata!  
 Panoramata. 
 Cetviny. Gotický kostel Narození Panny Marie. 
 Svatý Kámen. Kostel Panny Marie Sněžné. 
Před malou chvilkou mi definitivně odpadla levá šlapka. Mirek mi ji ještě doma nějak vylepšoval a prý se utrhl závit. Na to, kolik toho máme dneska za sebou, vydržela ovšem dost. Teď už naštěstí pojedem většinou jen z kopce, tak do toho Rybníka v nejhorším dojdu pešky.
Rychnov nad Malší. Kostel svatého Ondřeje. 
V hospodě plné much a kouře z cigaret osvěžujeme se studenou limonádou. Hlavně, že tu mají aspoň funkční toalety. 
Větrný kohout Kamil. Sedí spokojeně na střeše kostela a sleduje ne kosí, ale čapí bratry.  
 Terka fotí čápy.
 Makové pole za Rychnovem. 
Probíhá výměna kol. Já pojedu na pořádném kole a Míra povede to moje. Jelikož je mazaný a vynalézavý, za malou chvíli přišel na fígl jak šlapat na kole bez šlapky.
Dolní Dvořiště. Kostel svatého Jiljí.  
Přijíždíme do Dolního Dvořiště a na náměstí v první hospodě usedáme k večeři. Kuchař obsluhuje venkovní gril a jde mu to moc dobře. Dáváme si grilované krkovičky i zeleninu.... 


....horké maliny a jiné libůstky. Poslední zmiňované už do sebe v rychlosti hážem, neb obloha se začíná zatahovat a v dálce hřmí. Do Rybníka je to co by kamenem dohodil. Malou chvíli po 18:00 hodině přijíždíme k penzionu U Kotlasky, kde máme na jednu noc zamluvený pokoj. Po příjemně osvěžující sprše si jdeme na terasu vypít večerní kávu. Bouřka nás někudy obešla a tak nakonec večer jen slabě poprchává. 
Závěrečná bilance. 
Ujeli jsme dle Terčinýho tachometru 43 km. 
Mirďovi se zamotala taška do kola. Nespadl, ale bouchl se o rám. 
Mě spadl jednou řetěz....
.....a definitivně odpadla jedna šlapka.
Před spaním místo pohádek vymýšlíme náhradní plán na zítřek. Je jasné, že bez šlapky to dál nepůjde.