V Klatovech se od pátku 17.6. do neděle 19.6. konalo Mistrovství České republiky družstev mladších žáků. Chtěla jsem jet taky. Jednak, abych si užila Terezku a pomohla dohlídnout na družstvo nezbedů a všudybýlků. A pak, abych se znovu podívala do míst, kam jsem jezdila jako malá rok co rok s rodiči na široko-daleko vyhlášenou pouť. Ráda vzpomínám na kolotoče, cukrovou vatu, zmrzlinu, stánky s rozmanitým zbožím - pro nás velká to lákadla. Z města jako takového jsem si ovšem nepamatovala zhola nic.
Miluju historii a od kamarádky vím, že Klatovy jsou jí prolezlé skrz naskrz. A tak jen velmi stručně:
Královské město Klatovy založil kolem roku 1260 Přemysl Otakar II.
V šumavském podhůří byla poloha pro založení města nanejvýš vhodná: procházela tudy důležitá obchodní cesta z Čech do Bavorska, výhodou byla blízkost západní hranice.
Klatovy se vzmáhaly řemesly, obchodem i zemědělstvím, v okolí byly zřizovány rybníky, chmelnice a štěpnice. Během 13. a 14. století se město opevňovalo hradbami a příkopy.
Doba lucemburská znamenala pro Klatovy hospodářský, politický a kulturní rozkvět. Panovníci postupně udělili městu právo míle, privilegium výročního trhu, právo popravy a povolili ražbu tzv. brakteátů.
Rozvoj města pokračoval i za husitské revoluce. I když v roce 1464 zničil rozsáhlý požár všechna tehdejší předměstí, nadále patřily Klatovy mezi nejvýznamnější husitská města.
V dobách husitské revoluce v 15. století se město, tehdy již převážně osídlené českým obyvatelstvem, stalo pevnou husitskou baštou a po bitvě u Lipan stálo věrně při Jiřím z Poděbrad.
I v 16. století je město zvelebováno, zejména rozkvět stavitelství je znát na každém kroku. Výstavnost Klatov reprezentuje započetí výstavby dominanty města - Černé věže a posléze i výstavní renesanční radnice; dále Bílé věže, farního chrámu a nových městských domů. Rozkvět renesanční výstavby je však zastaven jak vojenskými konflikty, tak i dalšími ničivými požáry. Také třicetiletá válka je pro Klatovy znamením velkého úpadku.
Po tragické bitvě na Bílé hoře roku 1620 začalo kruté období. Konfiskace jmění, násilné pokatoličtění, vpády cizích vojsk, rekvizice, výpalné a četné požáry v době třicetileté války zanechaly v Klatovech velké stopy. Roku 1636 přišli do města jezuité, kteří se přičinili jak o rozkvět města samého, tak i o rozkvět vzdělanosti. Vybudovali zde řádovou kolej se seminářem (stavba započata roku 1655), v blízkosti na náměstí barokní kostel (stavba započata roku 1656) a pod ním katakomby. Toto byl podnět k opětovnému rozkvětu města, který skutečně započal po roce 1685, kdy se Klatovy staly díky obrazu Panny Marie Klatovské slavným poutním místem.
Roku 1689 založili francouzští žháři ničivý požár, čímž zmizely prakticky všechny pozdně gotické a renesanční památky.
Na začátku 19. století Klatovy zcela změnily svoji architektonickou tvář, a to v důsledku demoličních úřednických rozhodnutí v duchu germanizačního programu vídeňského dvora: bourá se část opevnění, brány, zasypávají se příkopy. Druhá polovina 19. století je ale pro Klatovy příznivější. V roce 1882 zahajuje svoji činnost muzeum, je obnovena činnost gymnázia, kde se začíná vyučovat česky, jsou zakládány nejrůznější spolky. Také výstavba nových železničních a silničních koridorů podporuje rozvoj mezinárodního obchodu. Klatovy vzkvétají společensky i kulturně, k čemuž přispívá i přítomnost a působení mnoha významných osobností.
Město v celé jeho historii proslavily nejen tradiční výrobky, zajímavé historické památky, ale také klatovské karafiáty. Velkým úsilím a obětavostí klatovských pěstitelů se podařilo od roku 1813 vyšlechtit z původních francouzských drobnokvětých karafiátů velké množství pestrobarevných odrůd, které Klatovy úspěšně reprezentovaly na mnoha světových výstavách.
Toliko historie města v kostce.
Pátek 17. června
V 17:00 hodin byl turnaj slavnostně zahájen. V půl šesté si hráči podali ruce a začalo první kolo. Prvním soupeřem byl silný Hradec Králové, který nás doslova rozválcoval. Omluvou byl fakt, že kluci měli ze čtvrtka na pátek akci ve škole, kde i přespali. A Terka si pro jistotu vzala na dlouhou cestu autem kinedryl, z kterého jí rozbolela docela dost hlava. Navíc na ni v autě přes hodinu svítilo sluníčko.
Po prohře jsme šli na čerstvý vzduch. Odpočinout si a poznávat nepoznané. Na náměstí jsme si koupili hned dvě zmrzliny (to abysme věděli, kde mají lepší), hranolky a bagetu k večeři a já fotila a fotila jak o závod. Byl krásný večer a nám se ani nechtělo jít spát.
Sobota 18. června
Ráno už tak vydařené nebylo. Přes noc pršelo a citelně se ochladilo. Na snídani jsme vyrazili společně v sedm hodin. Děti dostali před zahájením od trenéra pár užitečných rad a druhé kolo začalo přesně v 8:30 hod. Abych zbytečně neznervózňovala Terezku svojí přítomností odešla jsem raději na nákup. Nutně moc jsem potřebovala sehnat obálky, které se dají použít na výrobu alb. Díky Gabretině navigaci jsem obchůdek našla. I když neměli přesně to, co jsem potřebovala, byla jsem navýsost spokojená. Hlavně díky paní prodavačce, která byla velmi příjemná a ochotná. V docela malém obchůdku měla nádherné akvárium s rybičkami, o kterých jsem si v první chvíli myslela, že jsou umělé. Nezvykle rychle otvírali "pusinky" a dvě z nich měli obrovsky vypoulené oči. Nikdy jsem nic podobného neviděla.
Před obědem jsem se vrátila zpátky do kulturního domu, kde se právě dohrávalo čtvrté kolo. Terka uhrála dva body. Jeden za výhru a druhý kontumační, kdy soupeř nepostavil dívku. Oběd nás moc nenadchnul. Smažený sýr s kečupem a brambory.....divná to kombinace. Páté kolo podle plánu mělo začít až v půl druhé. Celou hodinu jsme měli čas a tak jsem sbalila Terku, Jirku a Adama a šli jsme na zmrzlinu. Na náměstí pak za námi přišel i Matyáš a Tomáš se svým dědou. Znovu začalo pršet a my se honem schovali do kostela. Jsem sice ateista, ale do kostelů chodím (hlavně kvůli architektuře) moc ráda. Obdivovali jsme krásně namalovaný oltář, prozradili klukům cože to je ta "křížová cesta" a dokonce jsme objevili i pozůstatky kohosi.
V pátém kole nás čekal Hrabišín - vyloženě slabý soupeř, kterého (kromě první šachovnice) všichni převálcovali.
Pro doprovod byla po obědě zajištěna prohlídka města Klatov, kterou prováděl Mgr. Pavel Koura. To jsem si nemohla nechat ujít! Samotná prohlídka začala v Tyršově ulici, u městských hradeb.
Dozvěděli jsme se o velmi plodném působení Jezuitů v Klatovech. O započetí výstavby jezuitské koleje, která sloužila jejich záměrům pozvednout úroveň vzdělání obyvatelstva. Po zrušení Jezuitského řádu byla přestavěna na kasárna a seminář na pivovar. Od roku 1990 je objekt využíván jako nákupní centrum. Je také sídlem městské knihovny.
Volně jsme se přemístili k Černé věži, která se tyčí do výše 81 metrů a je dílem Antonia de Salla. Věž byla postavena v období let 1547 až 1557 z neomítnutých tesaných kvádrů. Tato nepřehlédnutelná dominanta měla být místem, z něhož by bylo možné přehlédnou a ovládat centrální město, chránit ho tak proti častým požárům i proti nepříteli. Byla symbolem bohatství s patřičnou okázalostí. V roce 1855 byla věž osazena hodinami, které zhotovil klatovský mechanik Jan Bošek. Velká ručička těchto hodin měří 2 metry, ručičky a číslice jsou pozlaceny. Na ochoz v pátém patře vede 226 schodů. Odměnou za namáhavý výstup je krásný výhled na okolí, za jasného počasí i na vzdálené šumavské vrchy.
Hned vedle věže, na náměstí Míru, stojí radnice s jejíž stavbou se započalo v roce 1557. V prvním patře byla soudní síň a vstup do mučírny v Černé věži. Možná právě z tohoto důvodu je prý pod Černou věží největší koncentrace negativní energie. V pozdější době byl vchod do mučírny zazděn a na samotnou mučírnu bylo dokonce na čas zapomenuto. Stavební úpravy radnice během staletí změnily kompletně její podobu. Poslední její velká přestavba v novorenesančním slohu se uskutečnila v letech 1923 – 1925. V současnosti je sídlem Městského úřadu.
Majestátně působící barokní stavba jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce s bohatě zdobeným dekorativním průčelím a interiérem přitahuje už na první pohled. Stavbu započal architekt Carlo Lurago v roce 1656, později se na jejích úpravách podílel architekt Giovanni Domenico Orsi. Během staletí se několikrát rekonstruovala. Kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tím tak klasickou koncepci jezuitských chrámů. Nejvýraznějším vnějším prvkem jsou barokní portály.
Katakomby, tajemné podzemní prostory jezuitského kostela, navozují pocit posvátné úcty. V této kostelní kryptě byly pohřbíváni členové jezuitského řádu a významné osobnosti města. První zemřelí byly do katakomb ukládáni ještě před dokončením stavby od počátku 70. let 17. století. Pohřbívání v katakombách ukončily patenty císaře Josefa II. v roce 1783, které zakazovaly pohřby v kostelech. Důmyslně řešený větrací systém umožňuje udržovat optimální teplotu vhodnou pro konzervaci mumifikovaných těl. Bohužel tento systém byl narušen nevědomky dělníky, kteří kostel v pozdější době opravovali. Při rekonstrukci střechy objevili větrací komíny a neznaje jejich funkčnost zasypali čtyři a půl ze šesti stavebním odpadem. Větrací systém byl tímto zásahem narušen. Ze dvou stovek mumifikovaných těl se podařilo zachránit jen třicet. Velký podíl na rozkladu těl měla i velká návštěvnost. Poslední mumifikovaní "hrdinové" byli dočasně přestěhováni do jezuitské koleje. V současné době se kostel i podzemní prostory kompletně opravují. Výsledná práce má obnovit funkčnost větracího systému a především pietnost místa.
Chvíli klidu a velebný zážitek nabízí gotický arciděkanský kostel Panny Marie situovaný v jedné z přilehlých uliček u náměstí. Tento nejstarší historický objekt ze 13. století byl několikrát přestavován a rozšiřován. Úpravy realizované počátkem 15. století zcela změnily jeho původní vzhled. Právě díky tomuto zásahu vznikl na svoji dobu ojedinělý síňový prostor, který vtiskl kostelu osobitou atmosféru, kterou si uchoval dodnes. V jeho prostorách je vystaven zázračný obraz Panny Marie Klatovské chovající na klíně malého Ježíše, která uzdravuje, a ke které se váže staletími udržovaná pověst prokazující nejen její zázračnost, ale i pravost lidské krve na jejím zraněném čele. Každoročně o klatovské pouti se koná velký církevní průvod ulicemi města k uctění památky tohoto obrazu.
Osamoceně vedle chrámu stojí Bílá věž, původně zvonice postavená v roce 1581. Po požáru v roce 1758 byla zvýšena a upravena do současné podoby. Portál na věži byl původně zasazený v průčelí arciděkanského kostela.
Ochranu středověkých Klatov zajišťovaly dvojité kamenné hradby, budované při založení města. Byly vysoké 10-12 metrů, doplněné baštami a příkopy. Nejzachovalejší část hradeb se nachází na východní straně města, kde stojí dvě kruhové bašty.
Za zmínku stojí i nedaleký dominikánský kostel sv. Vavřince, postavený v letech 1694 – 1709 a stejně jako všechny památky mnohokrát upravovaný. Stavbu kostela vedl klatovský stavitel italského původu Marco Antonio Gilmetti. Svým jednoduchým a prostým stylem nasvědčuje tomu, že dominikáni nebyli tak majetní jako příslušníci jezuitského řádu.
Tady naše fantastická i když mokrá
prohlídka s Mgr. Kourou skončila. Pomalu, za vydatného deště jsme se vraceli zpět přes náměstí ke kulturnímu domu, když tu.... otevřely se dveře
barokní lékárny „U Bílého jednorožce“, a my byli pozváni na jedinečnou exkukzi.
V roce 1639 získal dům čp. 149 lékárník Tobiáš Stilling. Její název pochází od bílého rohu mořského narvala, pověšeného uvnitř nad vchodem. Ve středověku byl považován za roh jednorožce (odtud i název lékárny). Používal se při výrobě mastí a prášků. Pozornost patří i třístupňové lékárenské peci, která je ojedinělá v celé Evropě.
Lékárna je zapsána na oficiálním seznamu památek UNESCO.
Terezka mezitím uhrála další dva body. Stejně jako dopoledne - jeden za výhru, jeden kontumační. Po večeři jsme šli na ubytovnu. Díky deštivému počasí odpadl velký večerní program - stopovačka s výstupem na Hůrku. Děti měly po cestě plnit šachové úkoly a v cíli si mohly upéci buřta. Velká škoda, že nám počasí nepřálo.
Bylo brzy a nám se na ubytovně zůstat nechtělo. Chtěla jsem se s Terezkou podělit o nově získané informace, tak nějak v kostce jí ukázat a povyprávět co, kde a jak. Pořádně jsme se oblékli a znovu vyrazili ven. No a jak jsme tak šli znovu tu prohlídkovou trasu a dostali se až k Černé věži, padl bláznivý nápad podívat se na Klatovy z výšky. Nesnáším výšky. Mám hrůzu z výšek. V hlavě se mi přehrávají katastrofické scény....děti se mi vrhají střemhlav dolů.....já se rozbíhám a skáču dolů....apod. Jedu-li k babičce s dětmi na prázdniny už předem trpím jak pes. Bydlí v desátém patře. Hrůza. Už měsíc před příjezdem nemůžu v klidu usnout, poněvadž se mi před očima promítá stále jeden a ten samý film. Dost možná, že bych měla navštívit nějakého odborníka. Každopádně a právě proto pokud možno nikam vysoko nelezu a už vůbec ne s dětma. Stejně je to zvláštní ....není to tak dávno (jen čtvrt století), kdy jsem byla se spolužačkou v Domažlicích na Bílé věži a přes hodinu jsme se kochali báječným výhledem a čas strávený nahoře si bezvadně užili. Člověk se mění. :( Bohužel. Zpět do Klatov. Nicméně jsem se překonala, vylezla na věž, obešla jedno kolečko po ochozu a zase honem pryč. Terezka měla málem rozdrcenou ruku. V tu chvíli se mi docela hodilo, že foukal silný, studený vítr.
Pozvala jsem Terku do restaurace na zmrzlinu. Něco jako omluva za bláznivý chování.
Neděle 19. června
Terezka šla na snídani s ostatními beze mne. Párek s hořčicí, jak bylo uvedeno na jídelním lístku, opravdu nemusím. A už vůbec ne po ránu. Aspoň jsem v klidu sbalila naše věci.
Terezka mezitím uhrála důležitý bod
pro družstvo a v posledním devátém kole velmi napínavou remízu. Po obědě jsme chvíli čekali na
vyhlášení vítězů a ve dvě už frčeli směr - domů.
poslední partie
QCC ČB
dole - kulturní dům - místo činu
uprostřed - šedivý panelák - ubytovna
