Lazurování - obaly na fialky.

Psal se rok 2006 a kvapem se blížily narozeniny mojí mamky. Dárek jsem tentokrát řešit až tak moc nemusela. Věděla jsem už dávno co jí pořídíme. Při poslední návštěvě jsem si totiž všimla žalostného stavu květináčů, ve kterých mamka pěstuje hlavně fialky.
Připomínám, že v tomto období jsem ještě pořád vášnivě ubrouskovala. ;D

Bylo zapotřebí zakoupit osm bílých, plastových obalů na květináče a do nich na míru ty klasické terakotové. Proč právě plastové obaly? Na květináčích se mi líbí decoupage, ale nelíbí se mi když klasické květináče vodu nasají a pak celé zflekatí. Obrázek je rázem tatam.
U nás v zahradnickém centru jsem našla konečně ty pravé. Bílé, na povrchu hladké, bez jakéhokoli zdobení. Hladký povrh jsem natřela hrubou podkladovou barvou Home Art. Po zaschnutí přetřela žlutou lazurovou barvou, podle návodu po cca pěti minutách přetřela širokým štětcem cikcak, čímž se odkryli bílé efektní prvky v barvě.... a nakonec nalepila ubrousek. Vybrala jsem pomněnkové motivy, poněvadž tuhle kytičku moje mamka miluje. Dokonce ji měla ve svůj svatební den. Ve finále jsem vše přelakovala.

Pro úplnost ještě přidávám přesný návod Moniky Brýdové, jejíž obchůdek je v odkazu výše.

Minialbum

"No nazdar!" vypadlo ze mě po přečtení nového příspěvku na scrap-fóru. Téma dalšího srazu bude CESTOVÁNÍ, DOVOLENÁ A S TÍM SPOJENÉ AKTIVITY (TÁBOR, VÝLETY, KEMPOVÁNÍ...). Navíc budeme tvořit minialbum. "A jéje." Mini jsem ještě nikdy nedělala. Vždycky mi připadalo svým nestandartním formátem krapánek nešikovný. Kam s ním? Leda do šuplíku. A cestování? Pro mě jak dělaný. Pro mě, která nevytáhne paty z domova jak je rok dlouhej. Alespoň ty "aktivity" rozšířily volbu ve výběru fotek. Proč hned házet flintu do žita, že. Navíc . . . .je třeba vyzkoušet všechno.

I začalo tedy horečnaté hledání vhodných fotek, když tu ...(!)... přišel nápad. My sice nikam nejezdíme (a asi ani dlouho nepojedem), ale děda s babičkou byli před léty na Madeiře a já mám u sebe v PC čirou náhodou všechny jejich fotky. Teď je leden, sraz bude v březnu a v květnu bude mít děda narozeniny, tak by se takové mini mohlo dobře hodit jako dárek.
Takové a podobné myšlenky se mi honily hlavou od ledna do března.

V pátek 25. března 2011 jsme s Terinkou celé natěšené přijeli do Luk nad Jihlavou. Právě začal úžasný víkend a my se ho rozhodli plně vychutnat a starosti a trable co se nám furt věší na paty klidně nechat plavat. Tyhle akce mám hrozně moc ráda. Dva dny báječného relaxu. Všude okolo sebe kam oko dohlédne stejně postižené osůbky. Vidíme se sice jednou, maximálně dvakrát do roka, přesto si máme pořád o čem povídat. Že tomu právě tak je dokazují fotky z Astartiny galerie.

V sobotu v pracovně na každou z nás čekal na perfektně připraveném a jmenovkou označeném stole mnou obávaný "cestovní" materiál. Jaké však bylo překvapení, že zas tak hrozný není. Právě naopak. Byl perfektní. Báječně se hodil k fotkám. Opravdu bezvadně se mi s ním pracovalo.

Celé dopoledne jsme makali na třicítkách....někteří jedinci (a nemusím chodit daleko) s ní trávili čas i po "o". Pak byl na programu dne minialbůmek. Přistoupila jsem k věci realisticky a uložila si do večera udělat aspoň půlku alba. Pustila jsem se do věci s takovou vervou, tak mě to chytlo, až mě to pustilo zhruba ve tři ráno (vlastně ve čtyři, neb se měnil čas), kdy jsem měla všechny stránky hotové. Samozřejmě, že jsme tvořili s Terkou dohromady. Ona dvoustranu, já dvoustranu. Pěkně fifty-fifty.

A protože jsem byla do lepení a stříhání tak zabraná, úplně jsem zapomněla na foťák. Štěstí, že na něj pamatovala Gabreta a dokumentovala a dokumentovala.... ;)

No a teď je květen. V úterý měla Terinka představení s hudebkou a pozvala na tu slávu i dědu s babičkou. Děda měl shodou okolností ten den narozeniny. Takže jsem urychleně albůmek zkompletovala. Na pauzák ještě vytiskla dohledané informace o Madeiře, aby nebyl dovolenkový album zcela bez komentáře.... a bylo hotovo.

Nejhezčí zážitek na konec.... Terka si sedla k oslavenci a ten musel při prohlížení hádat, která z nás dvou tu danou stránku vytvořila.... Ta radost když netrefil a místo její tipoval moji. :D

MADEIRA 2006

začátek, konec a šestka (šestá dvoustrana)

jednička a dvojka

trojka a čtyřka

pětka a sedmička

Jen a jen pro mě.

V pravěké době kdy jsem ještě vodila děti do Mateřského centra Máj do sboru k paní učitelce Bohoňkové a nutně (a nudně) čekala v šatně až skončí hodina zpěvu, byla jsem zaregistrována a poté i vtažena do místního klubu maminek. Najednou jsem měla okolo sebe holky se stejně starými dětmi (moje vrstevnice měly už dávno puberťáky) a s podobnými problémy. Podnikaly jsme -v rámci možností- různé akce. Akademie, pohádkové cesty, bazárky . . . a také tvořivé soboty. Na jedné takové jsem se potkala s Kajjkou. Velmi šikovnou a příjemnou osůbkou. Podle její šablony s ptáky vzniklo konečně taky jedno tričko jen a jen pro mě.